O knize
Boje, odehrávající se v letech 1915 - 1917 na italské frontě, jsou veřejnosti známy pod pojmem "sočské bitvy". Jedenáct bitev, které pro obě válčící země, Itálii a Rakousko - Uhersko, znamenaly mizivé územní zisky, avšak obrovské ztráty na životech, vystřídal průlom u Kobaridu na přelomu října až listopadu 1917. V něm se spojeným německým a rakousko-uherským silám podařilo prolomit italskou obranu a posunout celou frontu na italské území k řece Piavě.
Právě tyto historické události zachycují deníky vojáka telefonního oddělení c. a k. 20. pěší brigády Jana Buriana a fotografie jeho kamaráda, válečného fotografa Antonína Fuchse.
Pro poznání reality všedního dne prostého frontového vojáka je Burianův autentický deník výtečným pramenem. Čtenář z něho sice nezíská žádné zvláštní taktické či strategické informace o působení vojsk na italské frontě, avšak Burianův styl psaní dokáže zcela syrově a bez příkras přiblížit život obyčejného vojáka v každodenní realitě fronty. Doplnění tohoto deníku Fuchsovými fotografiemi tak výsledný obraz nejen umocnuje, ale především povyšuje celý dochovaný soubor na jedinečné svědectví o hrůzách I. světové války.
Kniha Dva kamarádi je výběrem z Burianových deníků a Fuchsových fotografií. Nejedná se o doslovné přepsání Burianových zápisů, cílem knihy není ani přesný popis historických událostí na sočské frontě. Publikace se snaží zachytit z dnešního pohledu nejzajímavější a nejpůsobivější momenty či události ze života vojáků v pekle fronty I. světové války tak, jak je viděly oči prostých vojáků.
Publikace velikosti A4 v česko - slovinské mutaci je na 168 stranách kromě úvodu a závěru rozčleněna do 14 kapitol. 80 stran textu ilustruje 116 fotografií a 9 mapových listů. Kniha je tištěna na křídovém papíře, samozřejmostí je šitá tvrdá vazba.
Každá strana knihy, která obsahuje Burianovy deníkové záznamy, je doplněna Fuchsovými fotografiemi, které se přímo vztahují k textu. Čtenář má tak jedinečnou možnost okamžitě shlédnout fotografie zobrazující popisovaná místa či události.
Knihu uspořádal a doplnil Jaroslav Čada, do slovinštiny ji přeložila Markéta Vanková a Nejc Ribič.